“Všichni v mé rodině jsou obézní, jak to u mě může být jinak, jistě za to může genetika.” Ještě do nedávna těmto lidem odborníci říkali, že je to pouze výmluva, dnes to však vidí trochu jinak. Ono za tím tvrzením totiž přeci jen něco bude. Genetika skutečně může významně vznik obezity ovlivnit, pravdou však také je, že obezitu významně ovlivní i něco zcela jiného, a to především zděděné rodinné nešvary.
Jen málokterý rodič si uvědomuje, jak moc důležité je to, co svému dítěti doma servíruje. A přitom právě v tom je jádro pudla. Výživa dítěte v prvních 1000 dnech života je totiž doslova klíčová a děti ovlivní i v dospělosti. Správné stravovací návyky se totiž zakódují právě v době raného dětství.
Genetika je jedna věc, výchova pak druhá
Co se genetiky týká, jsou dietologové poněkud rezolutní, faktory genetiky povětšinou zcela odmítají. Pravda je jak tomu tak bývá, tak někde mezi. Dietologové svým odmítáním spíše nechtějí, aby si to lidé vzali za své a užívali to jako záminku, proč s kily navíc nic nedělat. Faktem ale je, že známe už stovky genů, které dokáží postavu pozitivně, ale i negativně ovlivnit. Někdo tak může být k obezitě náchylný více a jiný zase mén. Tyto geny ovlivňují typ postavy, regulační mechanismy týkající se příjmu potravy, pocit hladu a sytosti, zpracování potravin v trávicím traktu, a dále i jejich vstřebávání, spalování, ukládání, výdej energie a podobně. Jenomže tohle je jedna stránka věci. Genetika nám tedy dává určitý vrozený základ. Můžeme třeba ze dvou knedlíků přibrat víc než kamarádka, s níž to ani nehne. Rámcově se ve skutečnosti na obezitě genetika podílí zhruba ze 40%, zatímco vliv rodiny a zevního prostředí je 60%. Jenomže se vším se dá pracovat. Vše můžeme ovlivnit. Jen to někdo má prostě složitější a náročnější. Proč jim to však zbytečně ještě více komplikovat špatnými návyky vytvořenými v dětství?
Pestré a vyvážené jídlo je prostě základ
To, jakým stravovacím návykům své děti naučíme, rozhoduje o tom, jestli se geny aktivují anebo zůstanou nečinné. Během prvních třech let tak svým přístupem k jídlu můžeme ovlivnit imunitní systém, funkci mozku, metabolismus i stravovací návyky.
Je proto důležité svým dětem podávat kvalitní potraviny v přiměřeném množství, volit pestry a výživově vyvážený jídelníček s dostatkem sacharidů, bílkovin, tuků, ovoce a zeleniny. Velmi důležitý je rovněž i pitný režim, který by měl sestávat převážně z čisté vody. Nikdy jindy v životě pak nebude mít výživa tak zásadní účinek, jako v raném věku. Naprogramování stravovacích návyků si pak ponese po celý život. Když bude správné, je přínosem pro jeho zdraví po celý život. Odborníci zjistili, že pokud se vám podaří takto své děti správně naprogramovat, může to mít pozitivní vliv nejen na ně, ale i na další generace. Rodinu tak můžete zbavit třeba generačního prokletí spojeného s různými civilizačními chorobami.
Rodiče obezitu u dětí podceňují
Jenomže problém je v tom, že rodiče obezitu u dětí podceňují a podceňují i vlivy stravovací výchovy. Výzkumy navíc prokázaly, že rodiče obézních dětí nadbytečné kilogramy nevnímají a 40% z nich má dokonce i přes tuto skutečnost představu, že jejich dítě je v reálu podvyživené. Zvláště u malých dětí jsou přesvědčeni, že jde o známku zdravého vývoje. S přibývajícím věkem si to uvědomí jen částečně u děvčat, chlapce začnou považovat prostě za veliké a u dospělých už si to neuvědomí vůbec. A zde vzniká hlavní problém. Dítě totiž kopíruje chování rodičů. Jí tedy stejně jako jeho rodiče, čímž bude kopírovat i jejich rodovou linii. Situace se navíc komplikuje, když náhodou jeden z rodičů, nebo i prarodičů, pojme jídlo jako nástroj, s nímž může dítě potěšit, uchlácholit, koupit si ho, kompenzovat mu nedostatek citu anebo rodinný či sociální stres. Pokud ještě rodič nikterak neřeší, co jeho dítě jí. Neučí ho správným stravovacím návykům (nevaří, nepřipravuje mu jídlo, ani svačiny, maximálně mu dá peníze, aby si něco koupilo). Nechávají dítě ať samo rozhoduje, co bude jíst a co ne. To však ve skutečnosti tápe, a proto začne kopírovat zlozvyky svých starších sourozenců anebo vrstevníků.
Ve výchově stravování jsou současní rodiče slabí
Bojují s přirozenými preferencemi chutí před jinými. Zcela samozřejmě mají rádi sladká jídla, zatímco těm hořkým se vyhýbají. Jenomže ta jsou zhotovena ze zeleniny. Tohle však není nic nového pod sluncem. Nic převratnýho není ani odmítání určitého jídla. Pokud mu takové vybírání prochází, může se jeho odmítání postupně rozšířit na další a další jídla. Děti prostě nemusí být zrovna hr do nových chutí i jídel. Cesta ústupu, však paradoxně není ideální. Někteří rodiče tyto problémy se stravováním řeší tím, že dává dítěti pouze to jídlo, kterému chutná, ač mu neprospívá. Jiní se snaží děti přimět, aby to, co mu nechutná snědlo, ale užívají k tomu sladké odměny. Ano jedno však není správně a v konečném výsledku vede ke špatným stravovacím návykům i k obezitě v pozdějším věku.
Jenže jak přimět dítě, aby jedlo všechno?
Základem všeho je samotný rodič, který je dítěti vzorem a jehož dítě kopíruje. Stanovte si pravidelné časy jídel a jezte spolu u jednoho stolu jako rodina. Nabízejte dětem opakovaně nová jídla, i když nemají okamžitý úspěch. Dovolte dítěti, aby si řeklo, kdy má dost a kdy je už syté. Buďte při přípravě ovoce a zeleniny kreativní. Můžete si pohrát s jejich vzhledem. Zaveďte v rodině pravidlo minimálního omezování ve stravě. Naučte jej jíst každé jídlo, které je zdravé a nutričně vyvážené. Dítě nenuťte k jídlu ovoce a zeleniny, ale povzbuzujte ho. Dávejte dětem větší porce zeleniny. Podávejte jim zeleninu i jako hlavní chod. Chvalte dítě. Můžete jej i odměnit, ale pamatujte si, že odměna by rozhodně neměla mít podobu jídla nebo sladkosti. Se sestavením výživově správně vyváženého jídelníčku vám pak může pomoci chytrá aplikace Shapeist.