Slaná chuť patří ke čtyřem základním chutím, které jsme schopni rozeznat. Nutno říct, že patří k nejoblíbenějším. Nadměrná konzumace soli se negativně podílí na rozvoji neinfekčních civilizačních onemocnění. Lékaři prokázali, že až jednu třetinu nadměrných konzumentů soli trápí vysoký krevní tlak a následně srdeční záchvaty a mozková mrtvice.
Další výzkum pak odhalil, že většina lidí solí dvakrát víc, než by měla. Není prý nic výjimečného, aby lidé denně zkonzumovali i 16 gramů soli. A to už je doopravdy příliš.
Přílišný přísun soli = tichý zabiják
Nadbytečný přísun soli přitom ničí chuťové buňky a snižuje citlivost vnímání slané chuti, což vede k ještě většímu solení. Vysoký příjem sodíku obsažený v soli negativně ovlivňuje hospodaření s tekutinami v lidském těle. I díky tomu pak člověku stoupá krevní tlak. Světová zdravotnická organizace se proto po celém světě urputně zasazuje o to, aby lidé s přehnaným solením přestali a solili maximálně 5 gramů soli denně. Ani to číslo však není konečné, protože snahou organizace je omezit konzumaci soli na 1,5 gramu denně. Proti takto radikálnímu omezení soli je však řada jiných vědců, kteří tvrdí, že žádný extrém nepřináší nic dobrého. Podle nich by bylo nelepší denně konzumovat 2-3 gramy soli denně.
Co je vlastně sůl a jeho důležitost v lidském životě
Kuchyňská sůl, čili chlorid sodný (NaCl), je chemická sloučenina, která je známá i jako sůl kamenná. V přírodě ji nalezneme v podobě nerostu zvaného halit. Při nahřátí plamenem se za uvolňování chloru roztaví. Je rozpustná ve vodě a nezbytná pro správnou funkci většiny organismů. Život na Zemi totiž vznikl ve slaném oceánu. Je nepostradatelná pro lidský organismus, protože hraje důležitou roli pro udržování rovnováhy mezi tekutinami uvnitř buněk a v mezibuněčném prostoru. Je nezbytný i pro přenos nervových vzruchů a kontrakci svalů. Dospělé tělo v sobě skrývá zhruba 129 gramů. Z toho 58 gramů je v kostech. Chlor se uplatňuje při trávení a spolu se sodíkem udržují acidobazickou rovnováhu organismu. Jeho množství v těle regulují ledviny. Pokud je hladina soli v těle nízká, začnou sůl ukládat. Přebytek se vylučuje močí. Pakliže ledviny regulaci nezvládají, začne se NaCl hromadit v krvi, což je spojeno s větší zátěží pro kardiovaskulární systém.
Druhy soli
- Kamenná sůl představuje klasickou sůl, která se získává těžbou v dolech anebo lomech. Takováto sůl se dále upravuje mletím, proséváním a čištěním. Obvykle je obohacená o jód. Nejbohatší naleziště kamenné soli jsou v USA, v zemích bývalého Sovětského svazu, v Číně, Německu a ve Velké Británii. Česká republika bohužel nemá vlastní ložiska soli.
- Nejstarším způsobem získávání soli je odpařování. Jde o mořskou sůl. Nejslanější odpařovaná sůl pochází z Mrtvého moře. Mořská sůl zcela přirozeně obsahuje jód, hořčík, brom, vápník a draslík.
- Dalším druhem soli je tzv. vakuovaná sůl, která vznikla ze solného roztoku zvaného solanka. Solanka vzniká v podzemí, v místě, kam se dostává voda, která sůl rozpouští na solanku, po jejím odpaření vznikne velmi čistá jedlá sůl. Její velkou nevýhodou je to, že je s ní mnohem snazší jídlo přesolit.
- Himalájská sůl se získává z přírody himalájských hor. Má typickou oranžovou až růžovou barvu díky oxidu železitému.
- Bambusová korejská sůl se peče v dutině bambusu ucpaného jílem.
- Černá sůl pochází z Indie a jde o nerafinovanou vulkanickou sůl známou jako kala namak nebo sanchal. Má velmi silnou příchuť síry.
Rizika velkého přísunu soli
Je prokázáno, že vysoký příjem soli v našem stravování zvyšuje krevní tlak. Kromě soli výši krevního tlaku významně ovlivňuje i tělesná hmotnost, fyzická aktivita i genetická predispozice. Působením vysokého krevního tlaku je člověk ohrožen infarktem i mozkovou mrtvicí. Dále jsou lidé s vyšším příjmem soli ohroženi rakovinou žaludku, více ohroženi jsou i infikováním Helicobacterem pylori. Prokázán je i negativní vliv soli na selhání srdce, cirhózu jater nebo chronické onemocnění ledvin. S vysokým příjmem soli rapidně vzrůstá i riziko vzniku astmatu a ledvinových kamenů. Zvýšená konzumace slaného podněcuje také k pití nápojů s vysokým obsahem cukru, což vede k obezitě. Zvyšuje se i vylučování vápníku močí, přičemž jeho část může pocházet přímo z kostí. Podporuje tedy i rozvoj osteoporózy. Nadměrné množství soli zabraňuje vylučování odpadních látek, včetně močoviny a mimo jiné zhoršuje také stav revmatismu a kožních ekzémů. Dále pak podporuje i činnost nadledvinek. Každý člověk je přitom na velký přísun soli jinak citlivý. Někteří lidé snesou soli méně než ostatní.
Projevy nadměrné konzumaci soli
Podle studie z roku 2011 bylo zjištěno, že díky nadměrnému přísunu soli klesají kognitivní funkce. Díky tomu vás trápí větší žízeň, otoky, ledvinové kameny i žaludeční vředy.
Malý přísun soli však rovněž není optimální
Nové studie také odhalily, že ani velmi nízký příjem soli není pro prevenci kardiovaskulárních rizik to nejlepší. Riziko vzniku kardiovaskulárních chorob totiž i v tomto případě narůstá.
Odkud sůl ve stravě pochází
Hlavním zdrojem soli ve stravě jsou průmyslově vyrobené potraviny, a to až v 75%. Přirozený výskyt v potravinách se pohybuje okolo 10 až 15 procent. 10 až 15% soli si do jídla přidáváme v průběhu vaření. Nejvíce soli obsahují výrobky z obilovin, masné výrobky (tedy i uzeniny a výrobky z ryb), naložené potraviny, konzervované potraviny, polotovary, některé dehydrované výrobky, kořenící směsi, glutaman sodný, sýry, slané oříšky a slané pamlsky. Pozor si dejte i na minerální vody.
Jedinou cestou ke zlepšení stavu, je snížení příjmu soli
Jedinou cestou ke zlepšení, je snížení příjmu soli. Snižování však musí být postupné. Optimálně po 10%. Část soli je možno nahradit bylinkami, kořením, česnekem a jinými chuťově výraznými potravinami. Nepřisolujte! Vyhýbejte se polotovarům a všem výše zmíněným potravinám, jež obsahují velké množství soli. Zvyšte přísun čerstvých potravin, ovoce i zeleniny.
Čím můžete sůl ve svém stravování nahradit
- Sůl skvěle nahradíte česnekovou pastou, kterou si můžete vyrobit i doma. Je to ostatně i mnohem lepší, protože ty z obchodů obsahují ohromné množství soli.
- Použít můžete i miso, což je fermentovaná vyzrálá pasta, vyrobená ze sojových bobů, rýže nebo ječmene.
- Podobná je i tradiční japonská sojová omáčka tamari, která vzniká jako vedlejší produkt při výrobě misa.
- Obdobou tamari je shoyu nebo sůl so-law, vyrobené fermentací soji a pšenice.
Pokud si nejste jisti, zda je vaše stravování správné, vyzkoušejte chytrou aplikaci Shapeist, která vám pomůže nastavit ten správný a dobře vyvážený jídelníček.